Již tradičně začněme popisem stavu oblohy nad západním obzorem v první polovině noci. Téměř přesně nad západním obzorem, za předpokladu tmavé oblohy, spatříme vystupovat mlhavý pás Mléčné dráhy. Jedná se o část naší Galaxie tvořenou velkým počtem hvězd, které bez použití dalekohledu pouhým okem nerozlišíme.
Po téměř deseti měsících se můžeme na večerní obloze těšit na návrat Venuše, kterou spatříme nad jihovýchodem v podobě jasné Večernice. Počátkem listopadu nalezneme druhou nejbližší planetu v pořadí od Slunce v jižní části Hadonoše. V průběhu měsíce se bude pozvolna přesouvat východním směrem do sousedního Střelce. To se budou podmínky pro její pozorování rychle zlepšovat, neboť zapadat bude až necelou hodinu po astronomickém soumraku.
Venuše bude jasnější než −4 magnitudy, což z ní po Slunci a Měsíci činí třetí nejjasnější objekt na obloze. Výhledově se budou pozorovací podmínky pro sledování jasné Večernice na večerní obloze zlepšovat, a to až do konce ledna příštího roku.
Zhruba dvě hodiny po západu Venuše spatříme nad jihozápadem uskupení Pegase, Ryb a nevýrazného Vodnáře. V posledním zmíněném uskupení se nachází Saturn (0,90 mag), který v polovině měsíce zapadá již zhruba hodinu po půlnoci. Pro detailnější pozorování druhé největší planety Sluneční soustavy, a především soustavy jejích prstenců, je vhodné vzít k ruce alespoň větší triedr, příp. střední dalekohled, který mimo nich ukáže i největší Saturnovy přirozené družice např. Titan, Rheu nebo Tethys. Výsledné pozorování však záleží na postavení měsíců vůči své mateřské planetě, typu a kvalitě použité optické techniky, a koneckonců i na samotných pozorovacích podmínkách.
Pokud se v první polovině noci přesuneme dál nad jižní a jihovýchodní obzor, spatříme další souhvězdí typická pro podzimní období, jejichž převážná část patří do tzv. Perseovy rodiny. Jak již název napovídá, jedná se o mýtické postavy, které se vážou k legendě o Perseovi, viz říjnový astrosloupek. Další postava, kterou můžeme na podzimní obloze spatřit, a zároveň patří do zmíněné rodiny souhvězdí, je např. princezna Adromeda, obdivovaná pro její nesmírnou krásu. Do téže rodiny patří rodiče Andromedy, královna Kassiopeia a král Kéfeus nebo již zmíněný okřídlený oř Pegas.
Podle jedné z mnoha pověstí přiletěl na Pegasovi Perseus a krásnou Andromedu zachránil ze spárů Krakena, kterého na obloze rovněž nalezneme v podobě souhvězdí Velryby. V našich zeměpisných šířkách kulminuje Velryba na podzim. Toto uskupení není na obloze snadné rozpoznat, díky jeho nízké výšce nad obzorem a jeho relativně slabým hvězdám.
Pokud vyčkáme do druhé poloviny noci, ideálně do časných ranních hodin, spatříme setkání tří těles Sluneční soustavy: Měsíce, Uranu a Jupiteru. Všechny jmenované objekty nalezneme v souhvězdí Býka, který spolu s Orionem, Velkým psem nebo Blíženci patří již na oblohu zimní.
Další zajímavost se týká třetí největší planety Sluneční soustavy, a zároveň sedmé planety v pořadí od Slunce, Uranu. Ten se bude 17. listopadu nacházet v tzv. opozici. Díky tomu budeme Uran moct pozorovat prakticky po celou noc. V den Uranovy opozice bude Měsíc v úplňku, což je vlastně také opozice, jelikož se nachází z pohledu ze Země právě naproti Slunci. Pro nerušené pozorování Uranu bude třeba vyčkat několik dní před úplňkem, nebo několik dní po úplňku.
Chceme-li na noční obloze spatřit Uran bez použití dalekohledu, musíme vycestovat daleko od přesvětlených měst pod opravdu tmavou oblohou. Pak máme teoretickou možnost Uran pozorovat jako slabou „hvězdu“ na hranici viditelnosti okem (5,65 mag). Abychom měli jistotu, že Uran opravdu spatříme, je třeba vzít k ruce alespoň triedr nebo malý dalekohled, ve kterém uvidíme zelenomodrý kotouček planety.
Co nám pomůže Uran na obloze najít? Pomoci nám může známá otevřená hvězdokupa M45, zvaná Plejády. Uran nalezneme zhruba 6,5° jihovýchodním směrem od planety v podobě malého vozíku. Díky relativní blízkosti této hvězdokupy k Zemi můžeme její nejjasnější členy spatřit pouhým okem i z větších měst. Více si o této asi nejznámější otevřené hvězdokupě povíme v příštím vydání astrosloupku.
Dalším jasným objektem na obloze je Jupiter, který budeme moct pozorovat téměř po celou noc v severovýchodní části Býka. Největší planetu Sluneční soustavy okem těžko přehlédneme, neboť její zdánlivá jasnost dosahuje -2,70 magnitudy, čímž se po Slunci, Měsíci a Venuši řadí do pozice čtvrtého nejjasnějšího tělesa na obloze. Je třeba dodat, že z hlediska jasnosti se před Jupiter za určitých okolností může dostat Mars (v období kolem tzv. „velké“ opozice). Již v malém dalekohledu můžeme v rovině planety spatřit čtyři jeho největší měsíce (řazeno dle velikosti od největšího): Ganymedes, Callisto, Io a Europa.
Názvy zmíněných přirozených družic pochází, jako mnoho jiných astronomických objektů, z řecké mytologie. Jako první je v roce 1609 pozoroval německý astronom Simon Marius. Teprve o rok později je svým dalekohledem pozoroval slavný italský hvězdář Galileo Galilei, který je nejdříve mylně považoval za hvězdy. Více o Jupiterových největších měsících naleznete ZDE.
Ve druhé polovině noci se můžeme pokusit o pozorování meteorického roje Leonidy. Název roje je odvozen, podobně jako u všech meteorických rojů, podle místa na obloze, odkud meteory zdánlivě vylétají. V tomto případě se jedná o souhvězdí Lva.
Maximum tohoto roje letos nastává v ranních hodinách v noci ze 16. na 17. listopadu. Pokud budeme mít štěstí na příznivé počasí, budeme co možná nejdále od umělého osvětlení měst, a přivstaneme si v časných ranních hodinách, spatříme nad jihovýchodním obzorem poměrně výrazné souhvězdí Lva. V severozápadní části tohoto uskupení (v oblasti lví hřívy) se v období kolem maxima tohoto roje nachází místo, tzv. radiant, odkud meteory do různých směrů na obloze zdánlivě vylétají.
Radiant sice vychází už asi hodinu před půlnocí, nicméně pro pozorování co největšího množství meteorů je vhodné vyčkat alespoň do druhé poloviny noci, ideálně do časných ranních hodin. To už radiant vystoupá několik desítek stupňů nad obzor, kdy máme šanci zpozorovat až několik desítek meteorů za hodinu. Pokud budeme mít štěstí a budeme při pozorování vytrvalí, máme určitou šanci spatřit i jasný bolid, kterých tento roj produkuje více díky poměrně vysoké vstupní rychlosti meteoroidu do zemské atmosféry (přes 70 km/hod).
Na závěr je třeba konstatovat, že pozorování částečně naruší jas téměř úplňkového Měsíce (2 dny po úplňku), který se bude v ranních hodinách nacházet poměrně vysoko nad západním obzorem.
Zdrojem tohoto to je kometa 55P/Tempel-Tuttle, která se ke Slunci navrací po každých 33 letech, jedná se tedy o typ krátkoperiodické komety. Naposledy byla kometa ke Slunci nejblíže v roce 1998 a další přiblížení k naší nebližší hvězdě se očekává v roce 2031.
Viditelnost planet:
- Merkur – nepozorovatelný
- Venuše – večer nad JZ ve Střelci
- Mars – po většinu noci kromě večera v Rakovi
- Jupiter – po celou noc v Býku
- Saturn – v první polovině noci ve Vodnáři
- Uran – po celou noc v Býku
- Neptun – v první polovině noci v Rybách
Fáze Měsíce (časy uvedeny v SEČ):
- 1. 11. ve 13:46 v novu
- 9. 11. v 6:55 v první čtvrti
- 15. 11. v 22:28 v úplňku
- 23. 11. ve 2:28 v poslední čtvrti
Zdroje:
https://www.czsky.cz/deepskyobjects
https://www.astro.cz/clanky/ukazy/deni-na-obloze-behem-roku-2024.html
https://www.astro.cz/na-obloze/meteory-a-meteoricke-roje/kazdorocni-roje.html
Hvězdářská ročenka 2024
Hvězdářský kalendář 2024
Autor: Karel Slavík