V minulém astrosloupku jsme se zaměřili na oblohu letní a částečně podzimní, které se budeme v tomto článku věnovat podrobněji. Jako vždy začněme stavem večerní oblohy nad západním obzorem. V polovině října spatříme nízko nad horizontem souhvězdí letní oblohy, Herkula, Lyru, Orla a Labuť.

V říjnu dominují podzimní hvězdná uskupení, která kulminují kolem půlnoci. Přestože je podzimní obloha na počet jasných hvězd ve srovnání s např. oblohou zimní poměrně chudá, můžeme se pro začátek pokusit vyhledat obrazec známý jako Pegasův čtverec tvořený hvězdami Alpheratz (α And), Scheat (β Peg), Markab (α Peg) a Algenib (γ Peg). Povšimněme si, že první zmíněná stálice, byť náleží do zmíněného asterismu Pegasova čtverce, patří dle moderního uspořádání souhvězdí, do sousedního uskupení představující etiopskou princeznu Andromedu.

Severně od hvězdy Mirach (β And) nalezneme k Mléčné dráze nejbližší spirální galaxii s katalogovým označením M31 (historicky nazývaná též jako Velká mlhovina v Andromedě). Vzdálenost M31 se odhaduje na 2,5 milionu světelných let od Země a je největším a druhým nejhmotnějším členem tzv. Místní skupiny galaxií, což je skupina odhadem asi 80 hvězdných ostrovů, kam patří i Mléčná dráha se Sluneční soustavou.

Pokud se přesuneme od Andromedy jižním směrem, nalezneme souhvězdí Ryb a plošně malý Trojúhelník, ve kterém se nachází třetí největší člen Místní skupiny galaxií, M33, jehož dělí od Země vzdálenost asi 3 milionů světelných let. Spolu s M31 v Andromedě je M33 nejvzdálenější objekt, který může zkušený pozorovatel spatřit bez použití dalekohledu , ovšem pouze za vynikajících podmínek a na obloze bez světleného znečištění.

Dále východním směrem spatříme výrazného Persea ve tvaru obráceného písmene „Y“. V tomto uskupení můžeme pozorovat otevřenou hvězdokupu M34, která je od Země vzdálena přes 1 800 světelných let. Již v malém dalekohledu nebo triedru spatříme několik nejjasnějších členů. Stáří M34 se odhaduje na více jak 200 miliónů let, řadí se tak ke starším hvězdokupám tohoto typu.

Na pomezí severní části Persea a jihovýchodní části Kasiopeji spatříme hojně vyhledávanou dvojici hvězdokup NGC 869 a NGC 884, známou spíše jako Chí a h Persei nebo jako Dvojitou hvězdokupu v Perseovi. Spatřit je můžeme na tmavé obloze bez použití dalekohledu jako mlhavou, protáhlou skvrnu. Triedr nebo menší dalekohled s malým zvětšením ji rozloží na dvě samostatné, obdobně vypadající struktury.

Druhá nejjasnější hvězda v Perseovi, Algol (β Per) je jedna z nejznámějších a nejvýraznějších proměnných dvojhvězd zákrytového typu vůbec. Většina názvů nejjasnějších hvězd na obloze pochází z arabštiny a ani Algol není v tomto ohledu žádnou výjimkou. Arabský název „Rás al Ghúl“ můžeme přeložit jako „hlava démona“. Toto pojmenování odkazuje na pravidelně se opakující změnu jasnosti hvězdy v periodě necelých třech dnů, které si pravděpodobně všimli pozorovatelé již ve starověku. Jasnost se mění v rozmezí 2,1 až 3,5 mag. Pro zajímavost se můžeme ještě setkat s označeními „Ďábelská hvězda“ nebo „Gorgon“, což je odkaz na jednu z hvězd, které představují vyobrazení hlavy Medusy Gorgony, kterou na obloze ve své levé ruce drží Perseus.

Pakliže se vrátíme k Pegasovi, zjistíme, že kořeny mytologie a představy o tomto okřídleném oři sahají až do mezopotámské kultury před více jak 3 tisíci lety př. n. l. Později legendu převzali a upravili Řekové, ve které byl Pegas počat bohem moří Poseidonem a zmíněnou Gorgonou Medusou.

Jedna z mnoha verzí řeckých pověstí vypráví o bájném hrdinovi Perseovi, který bojoval se strašlivou Medusou. Medusa, jediná ze tří sester byla smrtelná, dříve obdivovaná pro svou nesmírnou krásu. V Athénině chrámu se Medusy násilím zmocnil bůh moří Poseidon. Athéna proměnila Medusu v ohavné stvoření, které mělo místo vlasů hady a znetvořený obličej, aby ji už nikdy žádný muž nemohl ublížit.

Aby toho nebylo málo, tak každá živá bytost, která se podívala do očí Medusy v okamžiku zkameněla. Aby Perseus Medusu přemohl, vylákal ji z jejího doupěte (mimo jiné použil meč a lesklý štít darovaný bohyní Athénou) a lstí na ni zaútočil a uťal ji hlavu, kterou v budoucnu použil jako zbraň.

Poté z těla Gorgony povstal okřídlený kůň Pegas, na kterém hrdina odletěl (některé verze pověstí uvádějí, že Perseus odletěl na okřídlených sandálech) zpět do své rodné země, kde se mu na zpáteční cestě naskytl pohled na princeznu Andromedu přikovanou ke skále jako oběť strašlivé mořské obludě, Krakenovi. Další dějství této legendy si ponechme do příštího článku.

Přesuňme se od mytologie k jisté astronomické zajímavosti, kterou můžeme spatřit dne 14. 10. v první polovině noci. Nad jihovýchodem uvidíme těsně u sebe Saturn a Měsíc, který bude zhruba 3 dny před úplňkem. Saturn se bude nacházet severozápadně od našeho souputníka a dělit obě tělesa bude asi 30´, tedy zhruba úhlová velikost Měsíce v úplňku. Toto setkání se odehraje v nikterak výrazném souhvězdí Vodnáře viz mapa níže.

Východně od obou zmíněných těles nalezneme za pomocí alespoň středního dalekohledu poslední planetu Sluneční soustavy Neptun. Pakliže bychom chtěli spatřit Mars, Jupiter nebo Uran, musíme vyčkat alespoň do půlnoci, ideálně však déle do druhé poloviny noci, kdy zmíněné planety vystoupí výše nad obzor.

Věnujme se nyní Měsíci, který je naší jedinou přirozenou družicí. Dne 2. října 2024 se bude Měsíc nacházet na spojnici mezi Sluncem a Zemí. Jestliže dojde k této situaci, pozorujeme jeden z několika typů slunečního zatmění. V tomto případě dojde k tzv. prstencovému zatmění Slunce v oblastech centrálního Pacifiku a části Jižní Ameriky.

Prstencové zatmění Měsíce nastane z toho důvodu, že Měsíc se na své eliptické oběžné dráze bude nacházet od Země nejdále v tzv. odzemí. Díky tomu bude Měsíc na obloze úhlově menší než kotouč Slunce, jehož okraje vytvoří kolem Měsíce zářivý prstenec, jak naznačuje foto níže. Odtud pochází název „prstencové“ zatmění. Více detailů o tomto a budoucích zatmění Slunce naleznete ZDE.

Závěrem se podívejme kometu s označením C/2023 A3, Tsuchinshan-ATLAS, kterou budeme moct pozorovat od druhé poloviny října ve večerních hodinách nad jihozápadem v západní části Hadonoše.

C/2023 A3 prolétla přísluním 27. září ve vzdálenosti 0,39 AU (zhruba vzdálenost oběžné dráhy Merkuru od Slunce) a nejblíže k Zemi bude dne 12. října ve vzdálenosti přes 0,47 AU (téměř 200krát dále, než obíhá Měsíc kolem Země).

Poté se bude kometa od Země pozvolna vzdalovat do vnějších částí Sluneční soustavy a na obloze bude slábnout. Současně se bude úhlově vzdalovat od Slunce, poroste její výška nad západním obzorem a pozvolna se přesune na tmavou oblohu, kde svým jasem nebude rušit Měsíc (couvá do poslední čtvrti). V tomto ohledu budou podmínky pro pozorování komety nejlepší na koci října. To se zároveň bude kometa postupně přesouvat do sousedního souhvězdí Hada.

C/2023 A3 by dle předběžných odhadů mohla být viditelná na večerní obloze pouhýma očima, nicméně je třeba vzít na vědomí, že předpověď jasnosti těchto těles je velmi obtížná, takže není úplně jisté, že ji ve druhé polovině října na večerní obloze bez dalekohledu spatříme.

Jako příklad komety viditelné očima připomeňme kometu C/2020 F3, Neowise, kterou jsme mohli spatřit na letní obloze bez použití optického přístroje v létě roku 2020.

Více si o kometě C/2023 A3 povíme v samostatném článku. O její dráze, vývoji světelné křivky nebo aktuální poloze nalezete ZDE.

Viditelnost planet:

• Merkur – nepozorovatelný
• Venuše – večer nízko nad JZ obzorem ve Vahách
• Mars – ve druhé polovině noci v Blížencích
• Jupiter – po většinu noci kromě večera v Býku
• Saturn – po celou noc kromě rána ve Vodnáři
• Uran – po celou noc v Býku
• Neptun – po většinu noci kromě rána v Rybách

Fáze Měsíce (časy uvedeny v SELČ):

• 2. 10. ve 20:49 v novu
• 10. 10. v 20:55 v první čtvrti
• 17. 10. v 13:26 v úplňku
• 24. 10. ve 10:03 v poslední čtvrti

Zdroje:

https://www.heavens-above.com

https://www.czsky.cz/deepskyobjects

https://www.astro.cz/clanky/ukazy/deni-na-obloze-behem-roku-2024.html

Hvězdářská ročenka 2024

Hvězdářský kalendář 2024

Tmavou a oblohu a ničím nerušené pozorování přeje Karel Slav