Dne 22. září ve 14:43 SELČ nastává podzimní rovnodennost. Rovnodennost je okamžik, kdy Slunce na ekliptice (zdánlivá dráha Slunce na obloze) protíná nebeský rovník (průsečnice zemského roviny zemského rovníku na obloze). Tímto okamžikem začíná na severní polokouli astronomický podzim a na polokouli jižní začíná astronomické jaro. V tento okamžik se Slunce nachází v jihozápadní části souhvězdí Panny, jak naznačuje obrázek níže.

Jak již z názvu plyne, v tento den by měla být délka dne a noci stejně dlouhá. V praxi tomu tak není především díky refrakci a dalším jevům, které jsou příčinou toho, že den podzimní rovnodennosti bude o zhruba 11 minut delší.

Pakliže se podíváme na stav večerní oblohy nad západním obzorem, spatříme jasného Arctura (α Boo) v souhvězdí Pastýře, který se nachází velmi nízko nad horizontem a zapadá již před půlnocí. Východním směrem od Arctura spatříme poměrně výraznou Severní korunu, kde od června očekáváme zjasnění tzv. novy (T CrB). Tuto „novou“ hvězdu bychom snad mohli spatřit do letošního září ve východní části tohoto souhvězdí. Kde T CrB na obloze hledat jsme si podrobněji rozebrali v srpnovém astrosloupku, včetně podstaty vzniku tohoto relativně vzácného jevu.

Přesuňme se od Severní koruny východním směrem, kde spatříme Herkula, a ještě východněji Hadonoše, ve kterém se můžeme pokusit vyhledat několik jasných kulových hvězdokup. Vysoko nad jihozápadem nalezneme známou trojici jasných hvězd Altair (α Aql), Deneb (α Cyg) a Vega (α Lyr), tvořící vrcholy takzvaného letního trojúhelníku.

První zmiňovaný Altair, je nejjasnější stálice v Orlovi a zároveň dvanáctou nejjasnější hvězdou oblohy (0,76 mag) a je jednou ze Slunci nejbližších, okem viditelných hvězd. Od Země ji dělí vzdálenost necelých 17 světlených let. Arabský název „Al-Nisr Al-Ṭa’ir“ můžeme do češtiny přeložit jako „létající orel“.

Jistou zajímavostí je nízká doba rotace α Aql, která se odhaduje na zhruba 8 hodin. Pro srovnání, Slunce vykoná jednu otočku průměrně za 26 dnů. Právě extrémně rychlá rotace je důvodem jejího výrazného zploštění na pólech (rovníkový průměr je o asi 20 % větší než na pólech). Oproti Slunci má Altair o více než 2 500 K vyšší povrchovou teplotu, zhruba dvakrát vyšší hmotnost a svou svítivostí převyšuje Slunce přibližně 10krát.

Obří, namodralá hvězda představující ocas Labutě, Deneb, je v pořadí na 19. příčce nejjasnějších hvězd oblohy, nepočítáme-li Slunce. Vzdálenost α Cyg činí více než 1 500 světelných let od Země, to zní činí jednu z nejvzdálenějších hvězd viditelnou okem.

Podle jedné z řeckých legend se do podoby orla proměnil nejvyšší z bohů Zeus, který zatoužil po krásném princi Ganymedovi. Mladého prince Zeus unesl na bájnou horu Olymp, kde z něho učinil číšníka bohů. Únos vyvolal mezi ostatními bohy rozruch, především popudil dceru Héry, bohyni mládí, Hébé, která byla z tohoto místa odsunuta. Navíc Héru urazil fakt, že se Zeus zamiloval do chlapce.

Jméno Ganymedes nese největší měsíc Jupiteru a zároveň celé Sluneční soustavy, je dokonce větší než planeta Merkur. Zároveň je Ganymedes spojován se souhvězdím Vodnáře, kterého nalezneme na podzimní obloze v podobě muže vylévajícího vodu z vědra. Vzhledem k tomu, že se celé uskupení skládá z nepříliš nápadných hvězd o jasnosti kolem 3 magnitudy, je spolu se sousedním Kozorohem nejobtížněji viditelné souhvězdí celého zvěrokruhu.

Pokud se přesuneme dál nad jihovýchod, spatříme podzimní hvězdná uskupení, která jsou v porovnání s ostatními částmi oblohy na počet hvězd poměrně chudá. Zorientovat se můžeme podle pomyslného Pegasova čtverce, který se skládá z hvězd Alpheratz (α And), Scheat (β Peg), Markab (α Peg) a Algenib (γ Peg).

Přestože první zmíněná hvězda Alpheratz je součástí Pegasova čtverce, patří jako nejjasnější stálice do sousední Andromedy. Jižně od obou zmíněných uskupení nalezneme Ryby, ještě dále na jih Velrybu. Více o podzimní obloze a objektech vzdáleného vesmíru, které v ní můžeme pozorovat, se dozvíte v říjnovém astrosloupku.

Pokud se rozhodneme pozorovat některou z planet, ideální volbou bude Saturn, který můžeme zhruba od poloviny července spatřit nad obzorem již v první polovině noci. Druhou největší planetu Sluneční soustavy můžeme pozorovat od večerních do ranních hodin, jak naznačuje mapa níže. Zároveň bude Saturn v tuto dobu na obloze nejjasnější, takže i v dalekohledu s menším průměrem nebo triedru spatříme poměrně velký kotouček s tenkými prstenci. Kromě něj můžeme v rovině rovníku planety spatřit největší Saturnovi měsíce. Zmiňme především Titan, což je Saturnova největší přirozená družice a po Ganymedu druhá největší ve Sluneční soustavě. Mimo Zemi je doposud jediným tělesem, kde byla na jeho povrchu s jistotou prokázána přítomnost látky v kapalném skupenství (především metan, etan a další uhlovodíky).

Pokud budeme pravidelně pozorovat Saturnovi prstence tak zjistíme, že se z našeho pohledu postupně mění, a to dokonce tak moc, že příští rok na jaře zmizí úplně. Postupná proměna prstenců je způsobena sklonem rotační osy Saturnu, který činí přes 26° vůči rovině jeho oběžné dráhy (v případě Země činí sklon rotační osy vůči ekliptice asi 23,5°).

Saturn obíhá kolem Slunce s periodou necelých 30 let. Při tomto pohybu se z pohledu ze Země zdá, že se prstence pozvolna naklápějí a mění. Prstence jsou výrazné a jasné díky svému složení (vodní led, horniny a prach), které odráží velké množství slunečního světla, široké jsou až několik stovek tisíc kilometrů, avšak pouze několik desítek metrů tenké, takže při pohledu „z boku“ po dobu několika týdnu zmizí úplně.

Začátkem a v průběhu září můžeme Saturn na obloze pozorovat od večerních do ranních hodin, neboť 8. září v 6:27 SELČ bude v opozici vůči Slunci a zároveň bude v tomto období k Zemi nejblíže. Jedná se o jeden z tzv. aspektů planet, tedy významné polohy planety nebo jiného kosmického tělesa vůči Slunci a Zemi. Najít druhou největší planetu na obloze nebude v tomto období nikterak obtížné, neboť se nachází v oblasti nevýrazného Vodnáře, kde se nenachází žádný srovnatelně jasný objekt.

Již po druhé v letošním roce můžeme pozorovat nejmenší a zároveň ke Slunci nejbližší planetu, Merkur. Hned v úvodu září bude od Slunce úhlově nejdále, a to necelých 18° západně (vpravo). Tomuto bodu oběžné dráhy vnitřní planety říkáme maximální západní elongace, k níž dojde 5. září ve 4:00 h SELČ.

Merkur můžeme poprvé pozorovat nad severovýchodem od samotného konce srpna, kdy bude jen několik stupňů nad obzorem. Jasnost nejmenší planety bude pozvolna stoupat od zhruba 1,4 mag do -1,2 mag v polovině září. To už bude Merkur viditelný pouze několik stupňů na obzorem, čímž bude jeho pozorování prakticky nemožné.

Další zajímavost nám přinese Měsíc, který bude 18. září v úplňku. To by nebylo nic tak výjimečného, kdyby se náš souputník nedostal do zemského stínu a my tak budeme moct v časných ranních hodinách pozorovat jeho částečné zatmění.

Fáze částečného zatmění začne ve 4:13 SELČ, kdy se měsíční disk dostane do zemského stínu. Maximální fáze zatmění nastane v 4:44 SELČ, kdy stín Země zakryje 8,5 % lunárního povrchu. Samotný konec zatmění spatříme v 5:16 SELČ. Na vychutnání částečného zatmění tak budeme mít něco málo přes hodinu. Zároveň bude tento den Měsíc na své oběžné dráze k Zemi nejblíže ve vzdálenosti něco přes 357 tisíc kilometrů. Bude se tak jednat o jeden z úhlově největších úplňků v letošním roce.

V době částečného zatmění se bude Měsíc nacházet nad jihovýchodem na pomezí souhvězdí Ryb a Vodnáře. Jihozápadně od Měsíce spatříme již zmíněný Saturn a severně nalezneme za použití dalekohledu Neptun, jak naznačuje mapa níže.

Viditelnost planet:

• Merkur – v první polovině měsíce ráno nad V obzorem ve Lvu
• Venuše – večer nízko nad Z obzorem v Panně
• Mars – ve druhé polovině noci v Blížencích
• Jupiter – po většinu noci kromě večera v Býku
• Saturn – po celou noc ve Vodnáři
• Uran – po většinu noci kromě večera v Býku
• Neptun – po celou noc v Rybách

Fáze Měsíce (časy uvedeny v SELČ):

• 3. 9. ve 2:56 v novu
• 11. 9. v 7:05 v první čtvrti
• 18. 9. v 3:35 v úplňku
• 24. 9. ve 19:49 v poslední čtvrti

Zdroje:

https://www.heavens-above.com

https://www.czsky.cz/deepskyobjects

https://www.astro.cz/clanky/ukazy/deni-na-obloze-behem-roku-2024.html

Hvězdářská ročenka 2024

Hvězdářský kalendář 2024

S přáním ničím nerušeného pozorování a jasné oblohy, Karel Slavík