Astrosloupek srpen 2024

Úvod článku se bude tradičně věnovat aktuálnímu stavu oblohy. V další části si povíme, co to jsou novy a kde na obloze takovou „novou“ hvězdu během letošního roku spatříme. Podíváme se na zákryt Saturnu Měsícem a konjunkci Jupiteru a Marsu na ranní obloze. Samotný závěr bude věnovaný meteorickému roji Perseid, k jehož vyvrcholení dojde v noci z 12. na 13. srpna.

Začněme stavem oblohy v polovině srpna nad západním obzorem. Nízko nad horizontem spatříme Pastýře s jasným Arcturem (α Boo), který zapadá ve druhé polovině noci. Nad jihozápadem spatříme malé, leč výrazné souhvězdí Severní koruny s jasnou Gemmou (α CrB). V latině můžeme název této stálice přeložit jako drahokam, v arabštině je známa jako Alphecca, což v překladu znamená „jasná v míse“. Pokud se na toto uskupení zaměříme, opravdu z jeho tvaru rozpoznáme tvar, který připomíná mísu nebo královskou korunu. Nejsnadněji toto uskupení nalezneme na spojnici zmíněného Arctura a Vegy (α Lyr).

Pozastavme se na chvíli u Severní koruny, neboť se k ní váže důležitá astronomická zajímavost. Ve východní části souhvězdí se nachází velmi nenápadná a nikterak výrazná hvězda zhruba 10. hvězdné velikosti s katalogovým označením T Coronae Borealis (T CrB). Tato stálice by dle současných odhadů měla do letošního září zjasnit a stát se tzv. „novou“.

O co vlastně jde? Tato hvězda totiž není osamocená, jak by se mohla na první pohled zdát, ale skládá se ze dvou blízkých složek (binární systém), přičemž chladnější složkou je velký, červený obr a druhou složkou je malý, ale horký bílý trpaslík. Bílého trpaslíka obklopuje disk materiálu, který proudí od sousedního červeného obra, jak naznačuje obrázek níže. Jakmile se na povrchu trpaslíka naakumuluje kritické množství hmoty, dojde k termonukleární reakci a prudkému zjasnění, kterému říkáme nova. Díky zjasnění můžeme tento systém na obloze pozorovat pouhýma očima po dobu až několika týdnů.

Očekává se, že jasnost T CrB se bude pohybovat mezi 2. až 3. magnitudou, jinými slovy bude obdobně jasná jako např. Polárka v Malém medvědu. K poslednímu zjasnění tohoto systému došlo 9. února 1946, kdy jasnost dosáhla zhruba 3. magnitudy. Jistou zajímavostí je to, že T CrB je jednou z „pouhých“ deseti nov, které jsou klasifikovány jako rekurentní (opakující se v pravidelném intervalu). Systém je vzdálený asi 3 000 světelných let od nás a ono zjasnění můžeme čekat prakticky každým dnem. Více o této neobvyklé „hvězdě“ se dočtete ZDE.

Pakliže budeme pokračovat od Severní koruny severovýchodním směrem, nalezneme Herkula s jednou z nejjasnějších kulových hvězdokup severní oblohy, M13 https://www.astro.cz/apod/ap200319.html. Jihovýchodně od Herkula spatříme rozsáhlé souhvězdí Hadonoše, kde s pomocí většího triedru nebo středního dalekohledu nalezneme několik kulových hvězdokup. První z nich, M10, najdeme v centrální části uskupení a jedná se o poměrně řídkou hvězdokupu. Zhruba 3° severozápadně od ní se nachází M12 a asi 10° východně od M10 se můžeme potěšit pohledem M14, která se jeví jako zhuštěná směrem do středu.

Nad jižním obzorem spatříme jedno z dvanácti souhvězdí zvířetníku, Střelce. Najdeme ho mezi Štírem (západně) a Kozorohem (východně). Rozložení nejjasnějších hvězd Střelce může na obloze zdánlivě připomínat čajovou konvici jejíž východní okraj směřuje ke středu Mléčné dráhy, kde nalezneme řadu otevřených hvězdokup a mnoho druhů mlhovin (celkem 15 objektů Messierova katalogu). Střelec, obdobně jako Štír, nevychází nad obzor na našem území celý. Pro pozorování celého uskupení je třeba vycestovat do jižněji položených oblastí.

Severně od Střelce nalezneme často zmiňovaný obrazec Letní trojúhelník, který v polovině srpna kulminuje zhruba hodinu před půlnocí.

Stejně jako v červenci, tak i ve druhé polovině srpna se na ranní obloze dočkáme setkání hned několika planet Sluneční soustavy, ke kterým se přidá naše jediná přirozená družice, Měsíc.

K poměrně těsnému přiblížení dojde dne 14. srpna v ranních hodinách (zhruba 2 hodiny před východem Slunce) nad východním obzorem v souhvězdí Býka. Půjde o konjunkci výrazného Jupiteru (2,17 mag) a načervenalého Marsu (-0,86 mag). Obě tělesa se k sobě přiblíží na přibližně 25´ (o něco méně, nežli je úhlová velikost Měsíce v úplňku), takže v malých dalekohledech a triedrech se širokým zorným polem bude možné spatřit obě planety najednou, včetně čtyř největších Jupiterových měsíců.

Mimo výše uvedené planety spatříme v Býku ještě Uran, jenž nalezneme necelých 6° jihozápadně od otevřené hvězdokupy M45, známé jako Plejády. K jeho pozorování je třeba vzít k ruce alespoň malý dalekohled, kde spatříme zelenomodrý kotouček planety.

V ranních hodinách můžeme 21. srpna nad jihovýchodem pozorovat zákryt Saturnu Měsícem. K samotnému zákrytu dojde v 5:34 SELČ, tedy zhruba půl hodiny před východem Slunce, těšně po začátku občanského soumraku. Úkaz bude trvat necelou hodinu, po které se kotouč Saturnu vynoří na opačné straně našeho souputníka za denního světla.

V samotném závěru měsíce, dne 26. 8., nám ranní obloha naskytne zajímavé představení v podobě průchodu Měsíce zmíněnými Plejádami. V tento den bude náš souputník v poslední čtvrti a částečně bude procházet jižní částí této výrazné hvězdokupy. Závěrem srpna bude srpek Měsíce postupně ubývat a postupovat východním směrem k Jupiteru a Marsu, jak naznačuje mapa dole.

Zhruba v polovině srpna vrcholí asi nejznámější meteorický roj, Perseidy. Aktivní je přibližně od poloviny července do druhé poloviny srpna. Samotné vyvrcholení Perseid se očekává 12. srpna v 16 hodin SELČ. Podmínky pro pozorování budou v letošním roce vcelku příznivé, neboť tento den bude Měsíc v první čtvrti a zapadat bude těsně před 23 h SELČ. Nejvíce meteorů máme šanci spatřit ve druhé polovině noci, neboť radiant roje bude stoupat výše nad obzor.

Odkud meteory na obloze zdánlivě vylétají? Radiant nalezneme mezi hlavou Persea a jižní částí souhvězdí královny Kassiopei v podobně nápadného „W“, jak naznačuje mapa níže.

Abychom zvýšili šance na pozorování co možná největšího počtu meteorů, je výhodné vyčkat alespoň do druhé poloviny noci nebo až do ranních hodin, kdy radiant vystoupá výše nad severovýchodní obzor, mít volný výhled na oblohu a mít stanoviště dál od přesvětlených měst. V ideálním případě se bude zenitová hodinová frekvence pohybovat kolem 80 meteorů za hodinu, ovšem reálně se odhaduje v nižších desítkách.

Nejhustším proudem prachových částeček, které za sebou zanechává kometa 109P/Swift-Tuttle, prolétá Země mezi 11. a 13. srpnem, takže zvýšenou aktivitu můžeme zaznamenat v období několika dnů před a po tomto období v podobně desítek „létajících hvězd“ za hodinu. Přijďte pozorovat tento nejslavnější roj na teplickou hvězdárnu, pozorování začíná v pondělí 12. srpna od 21 h, viz program hvězdárny.

Závěrem zmiňme, že tento asi nejznámější meteorický roj je lidem znám také jako slzy sv. Vavřince na památku světce, který přes příkaz římského císaře Valeriána odmítl odevzdat svůj majetek státu a raději ho během tří dnů rozdal mezi chudý lid. Podle legendy byl Vavřinec nakonec umučen a následující noc se oblohou rozlétly zářivé, třpytivé slzy, které dnes známe jako Perseidy.